ANETA

Pane profesore, v rámci svých přednášek o analýze drog z trichologického materiálu se občas před námi, studenty, zmiňujete  o kauze Aneta. Někteří z nás viděli dokumentární film Aneta režiséra Jiřího Sládka, který vyvolal mezi příznivci i kritiky smíšené reakce. Film se snaží i za přímé účasti matky Anety zpochybnit oficiální závěry policie o sebevraždě a otevírá cestu, která více vede k závěru vraždy.

Viděl jste tento dokument?

Ne, tento dokument jsem osobně neviděl, ale vím, že vzbudil značnou pozornost a sleduje ho široké publikum. Jsem si vědom, že se k němu váže výrazná mediální odezva a že ovlivňuje veřejné mínění v citlivé trestní kauze. Právě proto je důležité, aby se k podobným případům vyjadřovali i odborníci a zazněl i pohled, který vychází z exaktních a forenzně podložených argumentů.

Jak vy sám vnímáte zranění Anety? Je to skutečně proveditelné, bodnout se sama do srdce? Jak hluboká byla smrtelná rána a jaká je třeba síla na probodnutí kůže a svalů až k srdci?

Aneta utrpěla celkem devět bodných ran v oblasti hrudníku. Sedm z nich bylo charakterizováno jako povrchové – tzv. váhavé nebo zkušební rány. Dvě rány byly hluboké a zasáhly srdeční oblast. Ze znalecké dokumentace vyplývá, že tyto dvě rány mohly být způsobeny jedním vpichem – tedy jediným pohybem čepele, při němž došlo ke dvojímu poranění srdce v důsledku jeho fyziologické pulzace. Tato skutečnost je z biomechanického hlediska dobře vysvětlitelná a v souladu s odbornou literaturou.

Pro probodnutí kůže a bodnutí ostrým nožem do svaloviny je potřeba (podle literárních dat) síla kolem 200 N, což odpovídá tlaku asi 20 kg. Vyvinout takovou sílu je zcela možné a není to nijak výrazná síla. Mimochodem bodnutí bylo v případě zranění Anety ostrým kuchyňským nožem.

Odpovídá trajektorie bodné rány typickému chování při sebevraždě?

Z hlediska forenzní biomechaniky je opakované bodání do hrudníku náročné. Nicméně v daném případě je třeba zohlednit, že v krvi Anety byla zjištěna přítomnost alkoholu a kokainu. Tyto látky mohly výrazně snížit vnímání bolesti, ovlivnit psychický stav i motorickou kontrolu a zvýšit impulzivitu.

Sedm bodných ran bylo pouze povrchových (tzv. zkušební nebo váhavé rány). Tento pohybový vzorec je typický pro některé sebevraždy, zejména u osob, které zkoušejí bolestivost poranění nebo se „odhodlávají“ k poslednímu úderu. – Váhavé rány často postrádají hloubku, mají různou orientaci a bývají méně přesné.

Dvě hluboké rány do srdce mohly být způsobeny jedním vpichem. Srdce se pohybuje v rytmu (cca 60–100 tepů/min), takže při jedné fixaci čepele v těle může dojít k vícenásobnému poranění v důsledku pulzace orgánu – tento jev je popsán v literatuře a je biomechanicky reálný.

Váhavé rány a možnost dvou poranění srdce jedním vpichovým kanálem podporují variantu sebevraždy jako biomechanicky možnou.

Jak často se to v praxi stává, že se člověk smrtelně sám bodne?

Z pohledu forenzní biomechaniky se jedná o poměrně vzácnou situaci. Já osobně jsem se ve své znalecké praxi s případy smrtelného sebepoškození bodnutím do hrudníku setkal jen velmi výjimečně. Ve většině případů, které biomechanicky analyzuji, se jedná o poranění způsobená při aktivním útoku druhé osoby – tedy útoky vedené s určitou razancí, dynamikou a vnější iniciativou. Samozřejmě nelze možnost sebevraždy bodnutím vyloučit, ale z biomechanického hlediska je vždy potřeba pečlivě hodnotit úhel, sílu, lokalizaci a charakter jednotlivých ran. Tyto parametry často napoví, zda mohlo jít o sebevražedné jednání, nebo zda je pravděpodobnější cizí zavinění.

Je možné, aby člověk přežil bodnutí do oblasti srdce, pokud je zbraň po útoku vytažena, a jakým způsobem by se v takovém případě projevovalo krvácení – docházelo by k masivnímu výtoku krve z těla, nebo by se krev hromadila v dutině hrudní? Jak by se podle typu krvácení a tvaru krevních stop dal rekonstruovat průběh činu?

K této otázce by se lépe vyjádřil lékař, ale z mého pohledu – ano, přežití po bodnutí do oblasti srdce je teoreticky možné, ale pouze krátkodobě – záleží na tom, která srdeční struktura byla zasažena a jak rychle došlo ke kolapsu oběhu. Pokud je nůž po bodnutí vytažen, dochází k prudké ztrátě tlaku v srdečních komorách a následnému masivnímu krvácení. Část krve může unikat ven z těla (zejména pokud je poraněná oblast otevřená), jiná část se zpravidla hromadí v dutině hrudní. Z pohledu forenzní biomechaniky lze podle tvaru, směru a rozmístění krevních stop na těle či okolí orientačně určit, zda k poranění došlo vleže, vestoje, v pohybu či při odporu. Tvar a charakter krevních stříkanců pak mohou být vodítkem pro rekonstrukci pohybu oběti i pachatele.

Jaký vliv má na chování člověka dlouhodobé užívání drog, konkrétně kokainu?

Stejně jako u předchozí otázky by se i k této otázce přesněji vyjádřil lékař, ale z obecného pohledu lze říci, že přítomnost alkoholu a kokainu v krvi mohou zásadně ovlivnit psychický stav, bolestivost, sebeovládání a fyzickou výkonnost. Kokain může navodit euforii, hyperaktivitu, pocit neohroženosti i psychózu. Alkohol může současně snížit zábrany, snížit citlivost kůže a zvýšit impulzivitu, ale i zpomalit motorické reakce. Stav pod vlivem návykových látek může zvýšit schopnost snášet bolest a snížit schopnost úsudku – což je u násilné sebevraždy zásadní.

Co si myslíte o řezných ranách na jejím zápěstí? Byly to staré nebo čerstvé rány?

Dvě řezná poranění na levém zápěstí byly čerstvé a zřejmě vznikly zhruba ve stejném čase, jako byla bodná poranění na hrudníku.

Byl tento případ vyšetřován zpočátku také jako vražda? To se učíme v zásadách metodiky vyšetřování trestných činů, že u každého podezřelého úmrtí je nutné prověřovat verzi cizího zavinění.

Ano. Případ byl v počáteční fázi kvalifikován jako násilné usmrcení s podezřením na úmyslné cizí zavinění. Věcnou příslušnost si převzalo 1. oddělení Služby kriminální policie a vyšetřování Policie České republiky, krajského ředitelství hlavního města Prahy, které se specializuje na vyšetřování zvlášť závažných trestných činů násilné povahy.

Vyšetřovatelé provedli detailní kriminalistické rozbory všech dostupných důkazních prostředků, včetně trasologických, biologických a forenzně technických stop, výslechů svědků a analýz motivů. V rámci vyšetřování byly zvažovány a prověřeny všechny realistické verze vzniku zranění, včetně varianty cizího zavinění a sebepoškození.

Na základě komplexního vyhodnocení všech poznatků a ve světle forenzních expertiz byl případ právně kvalifikován jako sebevražda.

⁠Proč nedošlo k okamžitému zapečetění bytu, a proč nebyli jediní dva přítomní svědci, kteří se nacházeli v bytě spolu s Anetou, bezprostředně po události převezeni k výslechu na policejní stanici? Podle dostupných informací prý byla Aneta v době příjezdu záchranářů stále naživu, nicméně i v takovém případě je standardním postupem nahlížet na událost jako na možný trestný čin a adekvátně zajistit místo činu i svědky. Jaký byl tedy důvod odchýlení se od běžného kriminalistického postupu?

Z pohledu forenzní biomechaniky a obecně kriminalistické praxe platí, že každé závažné poranění v oblasti hrudníku, zvláště s podezřením na bodnutí do srdeční oblasti, má být okamžitě vyhodnoceno jako potenciálně násilný trestný čin. V takových případech je nezbytné bezodkladně zajistit místo činu a zachovat nedotčené stopy biologického, mechanického či trasologického charakteru – zejména krevní obrazce, směr stříkanců, otěry nebo pohybové stopy, které mohou být klíčové pro pozdější biomechanickou rekonstrukci.

Zároveň je důležité oddělit a samostatně vyslechnout osoby přítomné na místě. V tomto konkrétním případě však podle dostupných protokolů k pochybení nedošlo – oba přítomní svědci byli ihned po zajištění stop rozděleni a samostatně vyslechnuti, a to jako neodkladný úkon. Výslechy proběhly krátce po ohledání místa činu a v souladu s kriminalistickou taktikou byly zopakovány i v pozdější fázi řízení. Pokud se v médiích objevily informace naznačující opak, nejsou přesné. Z odborného hlediska tedy nedošlo k závažnému odchýlení od kriminalistických postupů.  

Co by mohlo vést ke znovuotevření případu? Jaký důkaz?

Znovuotevření případu Anety je právně možné, pokud se objeví nový důkaz, nový odborný posudek nebo nová svědecká výpověď, která významně zpochybňuje původní závěr o sebevraždě, nebo pokud se prokáže, že původní řízení bylo zatíženo zásadní odbornou nebo procesní chybou.

Má soudní znalec právo odmítnout zakázku na vyhotovení znaleckého posudku?

Ano, i soudní znalec má právo – a v některých případech dokonce povinnost – odmítnout vypracování znaleckého posudku. Nejčastějším důvodem je podjatost, tedy situace, kdy by jeho vztah k účastníkům řízení nebo k samotné věci mohl vyvolat pochybnosti o jeho nestrannosti. V takovém případě je znalec povinen podjatost bez odkladu oznámit.

Dalším oprávněným důvodem k odmítnutí je nedostatek odborné způsobilosti. Pokud by zadání přesahovalo znalcovu odbornost nebo spadalo do jiného znaleckého oboru, měl by posudek odmítnout, protože nemůže garantovat jeho správnost a kvalitu.

Znalec může odmítnout posudek i tehdy, pokud mu v jeho vypracování objektivně brání vážné okolnosti – například zdravotní stav, časová vytíženost nebo chybějící podklady. Zvláště u složitých kauz je důležité, aby měl znalec k dispozici kompletní dokumentaci.

A v neposlední řadě může dojít i k formálním či právním nedostatkům zadání – pokud jsou znalecké otázky nesrozumitelné, špatně formulované, nebo pokud posudek požaduje osoba, která k tomu nemá oprávnění. Ve všech těchto případech je legitimní, aby znalec zpracování posudku odmítl.

Nevedou dokumenty typu filmu Aneta spíše k manipulaci diváků, kdy se jej snaží vést k určitému názoru, místo aby takový dokument prezentoval nestranná fakta?

Film Aneta jsem osobně neviděl, ale na základě informací, které mám k dispozici, se domnívám, že se nejedná o objektivní dokumentární výpověď, ale spíše o interpretačně vedený audiovizuální projekt s výrazně emotivním a senzacechtivým tónem. Z mého odborného pohledu u podobných „dokumentů“ se jeví, že tvůrci většinou akcentují pouze jednu verzi událostí a vedou diváka k předem připravenému závěru, místo aby nabídli vyváženou prezentaci všech dostupných faktů a odborných poznatků. Ve filmu podle všeho zůstávají buď opomenuty, nebo výrazně zjednodušeny důležité exaktní skutečnosti – například forenzně-biomechanické možnosti vzniku poranění, interpretace toxikologických nálezů nebo logika a struktura kriminalistického vyšetřování. Výsledkem je pak spíše mediální konstrukce, jejímž hlavním cílem není analytická a odborná rovnováha, ale vzbuzení pochybností a silných emocí. Podle mého názoru takové  filmy „dokumenty“ přispívají spíše k deformaci veřejného vnímání těchto případů než k jejich objektivnímu pochopení.

Kauzy

Pro objasnění skutkových okolností případu v občanském soudním řízení, správním řízení, ale i v trestním řízení může být požadováno vypracování znaleckého posudku. Znalecký posudek je oprávněn vypracovávat soudní znalec (event. znalecká kancelář nebo znalecký ústav). Znalecký posudek se tak stává v soudním řízení jedním z možných důkazních prostředků. Vyhodnocení znaleckého posudku je pak již úkolem samotného soudce či senátu. To znamená, že po zhodnocení všech důkazů bude znalecký posudek soudcem buď přijat, nebo nepřijat. Každý soudce může i při nejmenších pochybnostech nechat znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem nebo dokonce nechat vypracovat revizní posudek. Tím, že je znalecký posudek pouze jedním „puzzlíkem“ v celém soudním procesu (v řetězci všech důkazů), kdy musí všechny důkazy bez všech pochybností do sebe přesně zapadat je nemyslitelné, aby o vině či nevině rozhodoval pouze znalecký posudek. V důsledku toho tak lze snadno dojít k jednoznačnému závěru, že to není znalec, kdo „zavírá lidi do vězení“. Při vypracování znaleckého posudku se musí každý znalec řídit vstupními daty ze soudních či policejních spisů. Za tato data nenesou soudní znalci žádnou zodpovědnost, protože podklady ve spisech zpracovává Policie ČR. Soudní znalec může použít ze spisu pouze data dle konkrétního zadání.

Pokud je soudce, státní zástupce, obhájce, obžalovaný, poškozený (či někdo další z účastníků soudního řízení) přesvědčen, že je znalecký posudek vypracován chybně či vykazuje vady, může vznést námitky, k čemuž je následně ustanovený znalec povinen podat vysvětlení v rámci výslechu znalce. Znalci v žádném případě nepřísluší provádět hodnocení důkazů a řešit právní otázky.

Je zřejmé, že kdokoli namítá vady posudku (ať se již jedná o vady v kvalitě či o objektivitu podaného znaleckého posudku), měl by k této námitce předložit relevantní argumenty a podklady. Určitým nešvarem, který se někdy objevuje, je snaha některých novinářů zajímající se o kauzu a vydávajících se za investigativní novináře (aniž by jimi však ve skutečnosti byli) vytvořit senzaci a čtivý článek za každou cenu, aniž by však svou argumentaci podpořili relevantními a seriózními podklady a zdroji. Takové snahy autorů či spíše aktivistů spočívající jsou pak bohužel mnohdy vedeny pouhou snahou o získání popularity a dost možná i finančních prostředků.

Víme, že i ve znaleckých posudcích se stejně jako v jiných oborech lidské činnosti mohou objevit formální chyby. Obecně platí, že všichni občas chybujeme, nejsme stroje, jsme lidé. Proto, aby byly případné formální chyby například i ve znaleckých posudcích eliminovány či napraveny, jsou soudní znalci osobně předvoláni k danému soudnímu řízení. V neposlední řadě je třeba zmínit, že výjimečně mohou být vypracovány vedle sebe dva nezávislé znalecké posudky, vycházející ze stejných dat a podané dvěma soudními znalci s rozdílnými závěry. Je amorální a lidsky nepřijatelné, aby kdokoliv (třeba i z laické veřejnosti), jež nepochybně postrádá jakékoli odborné znalosti z oboru, označil bez dalšího jeden z posudků za zmanipulovaný a šířil články s absencí důkazů veřejně dál. Pokud by opravdu došlo k podání záměrně nepravdivého znaleckého posudku a tím i k justičnímu omylu v českém soudním systému, pak k takovému závěru zajisté nelze dospět ze strany osoby, která se sice vydává za investigativního novináře, ale nemá osvojené základní principy této činnosti a zásady profesní etiky.

Je až neuvěřitelné, že v dnešní době, která na jedné straně tolik dbá o ochranu osobnosti a soukromí, může na straně druhé někdo na základě jednostranných nepodložených a neodzdrojovaných tvrzení sepsat kvantum nepravdivých článků, či například vytvořit podcast, napsat knihu či natočit seriál.

Již i pouhé reklamní kampaně, vztahující se na tato „díla“ jsou jasným propojením a zásahem do osobnostních práv, které poškozují osobu pana profesora Strause na veřejnosti, snižují jeho důstojnost, vážnost a čest. Proto my, podporovatelé, budeme na těchto stránkách hájit jméno pana profesora Strause. Jeho čest, smysl pro spravedlnost a vysoký morální kredit, kterým disponuje v roli erudovaného odborníka, uznávaného soudního znalce a skvělého pedagoga.

Víme, že pan profesor Straus nejen u soudů, ale i v akademických diskuzích důrazně uvádí, že co se stalo před a po, ho nezajímá. On sám je osobně i nositelem myšlenky, že by soudní znalec pro vyšší objektivitu neměl vůbec znát části spisu, kde je popisována situace předcházejí konkrétnímu trestnému činu. Jeho smysl pro spravedlnost, co nejvyšší objektivitu a preciznost při dokumentování stop z místa činu, technické dokumentace je známa nejen jeho okolí, ale i desítkám, stovkám a tisícům studentů, které měl a stále má možnost vzdělávat na půdě vysokých škol. O to smutnější je, když se ve článcích a rozhovorech objevují nepravdivé a překroucené informace o jeho práci nejen jako znalce. Není pochyb, že zasvěcení lidé, kteří měli tu čest, poznat pana profesora osobně, si udělají jistě názor svůj. My, podporovatelé, pana profesora Strause bychom svá vyjádření rádi směřovali k ostatním posluchačům a divákům. Naším smyslem je osvětlit dehonestující články, podcasty, knihu i třídílnou minisérii, která podle různých vyjádření pojednává o manipulaci se znaleckými posudky, a o tom, jak se u nás v České republice počítá spravedlnost. Víme a jsme přesvědčeni, že veškeré útočné aktivity se nezakládají na pravdě a vedou pouze k veřejnému, dlouhodobému, tendenčnímu a stupňujícímu se lynčování pana profesora Strause. Pokud někdo počítá s tím, že si svou kariéru nebo životní úspěch postaví na urážení a dehonestaci uznávaného odborníka, pak jsme tady my, podporovatelé, stojící za prací pana profesora a jsme připraveni vyvinout veškeré úsilí, které povede k napravení této hluboké křivdy a difamujícího, skandalizujícího jednání autorek (nejen)článků.

Pan profesor Straus je natolik erudovaným odborníkem, kterého si váží a obdivují i ve vědeckých kruzích v zahraničí. Důkazem je získání uznání od odborné komunity na mezinárodní konferenci v Sydney v roce 2010, kde byl společný poster pana profesora Strause a pana docenta Jiřího Jonáka prezentující identifikaci člověka podle chůze oceněn jako nejlepší v sekci. Minulý rok byla panu profesoru Strausovi, společně s paní doktorkou Renatou Holubovou a paní doktorkou Janou Slezákovou vydána vědecká monografie v Cambridge pod názvem Forensics and physics. Každým rokem je zván jako uznávaný odborník na Ústav soudního inženýrství VUT do Brna, kde přednáší v kurzech pro budoucí soudní znalce.

Vyřešené případy

• Dětský křik ho rušil u fotbalu. Tak dceru zabil!