Cestování

Zahraničí

Hned v úvodu povídání s panem profesorem o cestování si uvědomujeme, že budeme muset udělat minimálně tři podkapitoly. Dlouhé články by mohly čtenáře od čtení odradit a to by byla velká škoda.

V rámci pracovních příležitostí a povinností se pan profesor dostal do míst nejen po Evropě, ale i do velké části světa. Důvodem pro vycestování byly odborné konference nebo stáže. Pracovně navštívil Krakov, Vilnius, Rigu, Basilej, Lausanne, Helsinky, Istanbul, Glasgow, Sydney, Melbourne, Hongkong, Singapur a řadu měst na Slovensku.  

„Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem.“

Citujeme pana profesora: „Moudré přísloví možná ztrácí v dnešní době trochu na realitě díky tomu, že se velká část civilizovaného světa domluví lépe či hůře anglicky. Důležitější než dobrou znalost jazyků vnímám svobodu cestování po celém světě. Cestování mi nepřináší jen přirozený rozhled, ale i samotné zdokonalování v angličtině.“

Při povídání o jeho první cestě se pousmál a vzpomínky ho přivedly až do věku 13 let. První zahraniční cesta byla jednodenní a vedla z Teplic do Drážďan. Přetrvávající úsměv doplňuje slovy, že se mu v té době zdálo za hranicemi všechno jiné. Prostě všechno, pole, domy, tráva i pasoucí se krávy.

Posledních 15 let má pan profesor cestování spojené především se sportem. V rámci možností se snaží navštěvovat místa, kde jsou pořádány sportovní amatérské běhy různých vzdáleností. Všechna místa, kde zdolal registrované tratě, jsou již v kapitole SPORT v podkapitole maratony a půlmaratony.

A protože nejen sportem a prací je člověk živ, našel si důvod navštívit i místa, kam nejel za během. Při všech cestách se těšil z celkového pohledu navštívených míst. A podle času plánoval i možnosti poznávání. Jeho velmi oblíbenou atrakcí je poznávání měst autobusy Hop on, Hop of nebo pohledem z věží či z lodí. Důvěru ve všech navštívených městech měl i k metru a hromadné dopravě. Proniknout do systému v Londýně nebo Tokiu bylo prý možná složitější, ale každou další zkušeností člověk pochopí analogický a srozumitelný systém dopravy.

Pravidelně navštěvuje rakouské a švýcarské Alpy a každoročně jezdí do Londýna za rodinou. Mezi navštívená „neběžecká“ místa můžeme uvést Peniche, Ericeira, Dubaj, Ženeva, Akureyri, Singapur, Vídeň, Řím a samozřejmě Tatry a mnoho míst na Slovensku, kam jezdí hlavně za rodinou a přáteli. Cílem návštěvy v těchto místech nebyly běhy, ale sám potvrzuje, že nikdy na delší dobu necestoval bez bot a oblečení na běh ani bez počítače. Všude, kde byl, si v rámci tréninku zaběhal a všude při každé volné chvilce pracoval.

Moc rád vzpomíná na návštěvu Islandu, kam už se vracel s cílem ho celý objet. Měl zde možnost poznat nejen přírodní krásy a zajímavosti, ale i přátelství a vřelost zde žijících lidí a klidné a ohleduplné řidiče. Hned další vzpomínku věnuje návštěvě Tokia s poznámkou, že tam se chystá vrátit a cestovat vlakem napříč Japonskem. Při pobytu v Tokiu se setkal se svými japonskými přáteli, což určitě umocnilo celkově krásný zážitek. Japonští kamarádi ho přišli podpořit i na maraton s českými vlajkami, což bylo prý velmi emotivní. Při vyprávění nám ukazuje fotografii, kterou mu věnovaly i s osobním přáním letušky za letu z Frankfurtu do Tokia jako důkaz obdivu a podpory pro běh. V Japonsku si lidé překonání tokijského maratonu zapisují do životopisu. Tento maraton je pozoruhodný i svým limitním časem, který je pouze šest a půl hodiny.

Když začíná povídat zážitky z Chicagské univerzity, které uvedl slovy po stopách Tomáše Garrigua Masaryka, hlásíme konec povídání. Víme, že vyprávěním po stopách T. G. Masaryka začneme kapitolu návštěvy škol.


Česko

Pan profesor cestuje nejen v zahraničí, ale velmi rád poznává místa i zde u nás. Pro něj tak dlouhá léta v Československu a posledních 30 let v Česku. Vždy se rád vrací do svého rodného kraje Krušných hor a Českého středohoří. Moc rád vzpomíná na výlety lanovkou z Krupky na Komáří vížku. Za předpokladu jasného počasí a dobré viditelnosti je možné z „Komárky“ zahlédnout nejen vrcholky Krkonoš, ale pohled na malebné České středohoří je zde celé jako na dlani. Lanovka má délku téměř dva a půl kilometru a řadí se tak mezi nejdelší lanovky tohoto druhu v Evropě: „Na Komárce to trochu vypadá, jakoby se zde zastavil čas. Pro mě je to taková retro vzpomínka, mám to tam moc rád.“

Jako chlapec trávil mnohokrát s rodiči prázdniny u Máchova jezera. Pohledy na jezero nebo na řeku Labe ho od dětství inspirovaly k dalším vodním tokům. Sjíždění řeky Otavy nebo Vltavy mělo pro něj zvláštní, nezapomenutelné kouzlo. Zážitek ze soutoku Vltavy a Labe ho přivedl ke vzpomínce na romantickou vyhlídku Máj nebo Plešného jezera na Šumavě. Jizerské hory má spojeny s výlety po rozhlednách. A lyžování poznal v dřívějších dobách nejen v Krkonoších, ale i doma v Krušných horách nebo v Orlických horách.

Pan profesor navštěvuje velmi rád i zoologické zahrady po celé České republice. Nejsilnější vzpomínky z jejich návštěv má ze ZOO Ústí nad Labem a Zlína Lešná. Nezapomenutelné zážitky si odnesl i z kontaktní zoologické zahrady v Broumově, kde si zkusil poprvé nakrmit lamu.  


Návštěvy škol

V předchozím vyprávění bylo přiblíženo cestování z různých koutů světa i Česka. Následující řádky jsou věnovány návštěvám škol. Pan profesor se rád podívá i do základních škol, ale přednostně vyhledává samozřejmě školy vysoké a univerzity. Zajímá ho uspořádání škol, organizace, různorodost kateder, technické vybavení nebo i seznamy přednášek. Pravdou je, že tato objektivní data by se dala načíst i z webových stránek jednotlivých škol. Proto pro něj daleko větší hodnotou je poznání společenské a sociální. Jaké zázemí čeká ve školách na studenty, pedagogy nebo z pohledu obyčejných turistů, jakým je vždy i on sám, se prý nikde vyčíst nedá. Přirozený duch a prostředí každé školy  je třeba nasát osobně. Největší údiv a nadšení vyjadřuje nad svobodným a neomezeným vstupem na půdy škol. Jedním z největších zážitků z přijetí měl pan profesor v Sydney, kde navštívil Právnickou fakultu. V momentě, kdy potkával člena ochranky, trochu znejistěl, že svou přítomnost v roli turisty na škole nikomu nehlásil. Dočkal se však velmi vlídného přijetí se slovy: „Dobrý den, vítáme vás, jen pojďte dál, jste našimi hosty. Tímto směrem se dostanete do pavilonu učeben …“

Velmi silný zážitek v něm zanechala i návštěva Chicagské univerzity, kam se vydal hledat stopy T. G. Masaryka. Chicagská univerzita pozvala Masaryka v roce 1902 do USA, kde měl několik přednášek a veřejných  vystoupení s americkými Čechy a Slováky. Pan profesor tato místa navštívil 5. října 2018, tedy pár dní před 100. výročím vzniku Československa a jeho hledání bylo odměněno nalezením výstavy historických dokumentů z této doby, která byla nainstalována v univerzitní knihovně. Pobyt v knihovnách nebo dobrá káva na akademické půdě je pro pana profesora vždy velkým zážitkem a je jedno, jestli je to v Paříži, Reykjavíku, Sydney, Curychu, Lausanne nebo například v Bostonu. Při svých cestách se mu nepodařilo navštívit školu v Tokiu. Pevně věří, že při další návštěvě Japonska se mu to určitě podaří. Otevřenost a vřelost navštívených škol v západním světě hodnotí jako skvělou zkušenost hodnou následování. Obzvlášť v kontrastu s „přijetím“ na Lomonosovově univerzitě v Moskvě, kdy vstup u vchodových dveří hlídal nekompromisní voják se samopalem. Odpověď, kterou dostal na prosbu o nahlédnutí, (i jako vysokoškolský profesor) si vybavuje při vzpomínce okamžitě: „nět vazmožno“, a to bylo před šesti lety.