Maraton v Amsterdamu
Říjen 2024 se zapíše do běžecké historie pana profesora jako čas, kdy pokořil svůj 22. maraton. Tentokrát v nizozemském Amsterdamu. Start i cíl byl v nádherném prostředí olympijského stadionu, kde se konaly letní olympijské hry v roce 1928. Velká gratulace a obdiv od nás, studentů. A také jeden zajímavý nápad, který vzešel z našich řad.
Pane profesore, zkuste své maratony vybírat dle abecedy. Přinášíme zajímavý seznam. A když černě psaná města maratonů doplníme i červenými názvy měst půlmaratonů, tak už je seznam pěkně plný a moc osamocených písmenek nezbývá.
Fotografie z Amsterdamu jsou k nahlédnutí v galerii.
A – Athény, Amsterdam
B – Boston, Berlín, Bath, Bristol
C – České Budějovice
D – Dublin (čekání na registraci 2. rokem)
E –
F –
G –
H –
CH – Chicago
I – Ingolstadt
J –
K – Karlovy Vary
L – Londýn, Lausanne
M – Moskva
N – New York, Norimberk
O – Oslo
P – Praha, Praha, Porto, Plzeň
R – Reykjavík
S – Stockholm, Sydney
T – Tokyo
U –
V – Wales
Z – Zurich
Maraton Athény
Když se mezi běžci řekne označení „šestka“, každý ví, že se jedná o šest nejkrásnějších, nejprestižnějších a nejvyhledávanějších maratónů světa. Města, která se pyšní přívlastkem nejkrásnější, jsou tři v Americe – Boston, Chicago, New York, dvě v Evropě – Berlín, Londýn a japonské Tokio. Zajímalo nás, kam by pan profesor zařadil maratónský běh v Athénách, ze kterého si dovezl medaili s datem 12. 11. 2023.
„Byl to maratón fyzicky nejnáročnější ze všech, které jsem zatím běžel a emočně a zážitkově velmi silný, protože cíl byl na ikonickém athénském stadionu. Výjimečný byl i trasou, která vedla z města Maraton téměř 30 kilometrů stále do kopce. Posledních 12 kilometrů, když jsme se blížili do Athén, se běželo převážně z kopce. V cíli byli všichni naprosto vyčerpaní, ale plni emocí a úlevy, že jsme konečně proběhli pomyslnou cílovou páskou. Lidé nemuseli spolu mluvit, aby si sdělili své dojmy. Velmi silně jsem vnímal, když mě po doběhu poplácal na rameno jiný běžec, kterého jsem odhadoval na osmdesátníka. Beze slov mi silně stiskl ruku a vzájemnou gratulaci jsme si předali pouze neverbálně. Nikdy jsem tak silné souznění myšlenek a pocitů nezažil, slov nebylo potřeba. Athénský maraton je pro mě stejně cenný jako všech těch šest světových velikánů. Jsem rád, že jsem ho zažil, měl jsem k němu velký respekt.“
Maratonské výzvy a běhy
Sport je s panem profesorem spjat od mládí. Už jako student FTVS běhával delší tratě, ale myšlenkou uběhnout maraton se začal zabývat až ve středním věku. Jeho vzpomínky na první velký běh se startovním číslem vzbudí vždy obdiv i úsměv ve tváři: „Byl jsem tenkrát hrozně naivní. Vzal jsem si jen trenky, triko a kecky. Neměl jsem ani energetické gely. Jen jsem ho prostě chtěl uběhnout.“
Pan profesor má v oblibě moudré citáty. Často mu velmi pomáhají při překonávání nejen běžeckých překážek. Dovolíme si některé z nich citovat, i když neznáme autory.
„Nepřestáváš běhat proto, že zestárneš. Zestárneš, protože přestaneš běhat.“
„Stáří neutečeš, ale můžeš s ním běhat dlouho.“
„Jestli chcete něco vyhrát, běžte 100 metrů. Jestli chcete něco zažít, běžte maraton.“ Emil Zátopek
„Běh je sport, při němž se současně dotýkáme pevně nohama země a zároveň máme hlavu v oblacích.
Pan profesor se ve své skromnosti a pokoře nikdy a nikde moc nechlubí svými aktivitami ani úspěchy. My to za něj rádi uděláme, protože výčet už teď je obdivuhodný a budeme hrdě postupně připisovat další odběhnuté výzvy.
Účast na maratonech
- Praha – 2009, 2010, 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017, 2018, 2019, 2022 - letošní 2023 bude v pořadí 13. pražským. Od roku 2009 byly vynechány dva ročníky, které byly zrušeny z důvodu covidu.
- New York – 2015 – je nejznámějším maratonem na světě, kde běží okolo 50 000 běžců. První zahraniční maratonský běh a hned jeden z nejžádanějších za „velkou louží“.
- Boston – 2017 – je nejstarším maratonem v novodobé historii a v letošním roce si připomínáme 10. výročí od smutné události, kdy byl na účastníky před cílem spáchán atentát. Žádná registrace na nejprestižnější světové maratony není nikdy předem jistá. Účast v Bostonu byla v tomto ohledu velkou zkouškou. V listopadu 2016 přichází zpráva, že registrace se nevydařila. Velký smutek střídá radost, protože 30. 12. 2016 přichází zpráva, že se jedna registrace uvolnila a brány pro Boston 2017 se otevírají.
- Tokio – 2018 – třetí uběhnutý zahraniční maraton. Tokijský maraton je jedním z šesti nejkrásnějších, největších a nejlépe hodnocených maratonů světa. V té době už byla zrozena myšlenka uběhnout všech šest nejznámějších světových maratonů. Tokijský maraton byl pro pana profesora zároveň velkou srdeční záležitostí. Svěřil se nám, že nebyl pouze o běhu, ale o krásném setkání s japonskými kamarády, kteří byli nedílnou součástí fanouškovské základny.
- Chicago – 2018 v pořadí čtvrtý maraton z vysněné šestky. V tomto roce druhý zahraniční a společně s pražským maratonem byl třetím uběhnutým za kalendářní rok. Zvláštností tohoto maratonu byl požadavek dvou registrací, což bylo nereálné. Pro získání druhého startovního čísla muselo přijít na řadu alternativní řešení v podobě registrace za konkrétní charitativní organizaci. První volba byla podpořit organizaci nemocných cystickou fibrózou, která však nebyla úspěšná z důvodu naplnění kapacity. Druhá volba přes Červený kříž naštěstí vyšla. A tak po příspěvku 1500 amerických dolarů byla k dispozici i druhá registrace. Dva pocity štěstí v jednom – finanční podpora na pomoc nemocným a zároveň startovní číslo.
- Londýn – 2019 – tento maraton je známý velmi obtížnou registrací běžců. Někteří běžci se na tento běh připravují a registrují i pět let po sobě, aby měli po pěti letech jistotu uspět. Zajímavostí u tohoto běhu (kromě snadné registrace) byl fakt, že se po 14 dnech chystal pan profesor postavit na start maratonu v Praze. I když únava byla značná, chuť a hlavně nadšení se nevytratily.
- Berlín – 2021 – po téměř dvouleté registraci a čekání byl na dosah poslední běh z ikonické šestice. Berlínský maraton se po přerušení z důvodu pandemie covidu stal za přísných bezpečnostních opatření skutečností. Paradoxně na nejbližší místo, kousek od domova, bylo čekání i příprava nejdelší.
- Praha - 2023 - V letošním roce první a zatím poslední maraton.
- Atheny - 2023
- Praha - 2024
- Amsterdam 2024
Nejen za úžasnou a bezchybnou přípravu všech zahraničních pobytů, ale především za úspěšné registrace ve všech světových maratonech je třeba poděkovat cestovní kanceláři SIT Travel, jmenovitě skvělé Lucii Červenkové.
Dalším plánovaným maratonem, který v současné době paní Lucie Červenková připravuje, je maraton v Athénách. Přejeme svěží běh a těšíme se, že ho v listopadu připíšeme vedle Prahy k uběhnutým maratonům za rok 2023.
Půlmaratony
„Nevíme, zda běh přidává roky životu. Víme však, že přidává život rokům.“Po prvním úspěšném maratonu přicházejí i první půlmaratony. A rovnou v zahraničí. Dnes již má pan profesor, od prvního 21 kilometrového běhu, více než dvě desítky dalších uběhnutých půlmaratonů. Krásných, nezapomenutelných běhů vždy s vlastním a jedinečným příběhem.
První tři půlmaratony byly v Anglii.
- Bath – 2010
- Wales – 2011
- Bristol – 2013
V roce 2014 následovaly další čtyři půlmaratonské běhy, které odstartovaly pomyslnou běžeckou turistiku. První český půlmaraton nemohl být jinde než v Praze. Poté Karlovy Vary, Norimberk v Německu a Lausanne ve Švýcarsku.
Pražské půlmaratony nemohly být vynechány ani v dalších letech: 2015, 2016, 2017, 2018, 2019, 2022
- 2015 - České Budějovice
- 2016 – Paříž, Ingolstadt, Reykjavík, Stockholm
- 2017 – Marseille, Plzeň, Moskva, Oslo
- 2018 - Porto,
- 2019 – Sydney, Valencia
- 2023 – Lisabon, Curych – zde to byly “pouze“ 10 km tratě
Sport v mládí
Při vyprávění s panem profesorem o jeho sportovních začátcích, jsme si uvědomili, jak právě sport ovlivnil jeho profesní dráhu. Již jako žák na druhém stupni se chtěl začít věnovat judu. Tento bojový sport vnímal jako velmi etický a související se značnou disciplínou. Už tenkrát přemýšlel o tom, jak je možné vyvinout a využít co největší sílu.
Protože v tu dobu v Teplicích oddíl juda nebyl, začal navštěvovat sportovní oddíl Sklo Union Teplice řecko-římského zápasu. Zde se během čtyř let vypracoval až do dorostenecké reprezentace. S tímto sportem úspěšně pokračoval i při studiu na gymnáziu, kdy reprezentoval nejen v dorostenecké, ale i v seniorské lize. Jako jednotlivec se umísťoval vždy do třetího místa a jako oddíl Sklo Union Teplice byli dokonce v dorostenecké lize jednou mistři Československa.
Několikrát byl jeho soupeřem bronzový olympionik z Mexika 1968 Miroslav Zeman. Velmi často se v rámci sportu potkával i s Vítězslavem Máchou, který byl v jiné váhové kategorii. Vítězslav Mácha vybojoval zlatou medaili v roce 1972 na OH v Mnichově a stříbrnou o čtyři roky později na OH v Montrealu.
Začátek úspěšné sportovní kariéry přerušilo jeho studium na vysoké škole. Pravidelné a náročné tréninky nemohl vzhledem k náročnému studiu absolvovat pětkrát týdně a tak v jeho osobním životě přišel první důležitý moment v rozhodování. Uvědomoval si větší perspektivu ve studiu a věděl, že sport na Fakultě tělesné výchovy a sporu UK ještě v mnohém využije.
Částečně se k tréninku vrátil po absolvování vysoké školy v RH Praha při plnění základní vojenské služby. Jak sám uvádí, bylo to více o metodice a trenérství než o vlastím tréninku. Všechny své aktivity a poznatky následně využil při psaní své rigorózní práce na téma Biomechanická analýza vybraných chvatových technik v zápase.
Svou rigorózní práci pravidelně konzultoval na Katedře anatomie, biomechaniky a antropomotoriky UK. V tu dobu si neuvědomoval, že prvotní konzultace přerostou do dlouhodobé spolupráce se špičkovými odborníky v oboru biomechaniky. Díky povídání s panem profesorem jsme měli tu čest, dozvědět se o profesních úspěších pánů prof. PhDr. Vladimíra Karase DrSc. a prof. ing. Stanislava Otáhala
„Na každém konci je hezké, že něco nového začíná.“
Konec sportovní kariéry přinesl panu profesoru začátky dva. Sport se začal ubírat cestou rekreačního běhu a profesně to byl začátek životní role pedagoga, biomechanika a vědce, což už je jiná kapitola.
Na úplný konec našeho vyprávění s panem profesorem jsme se dostali i na otázku sportovních vzorů. Nemůže to pro mě být nikdo jiný než Emil Zátopek. Vzpomínám, jak mě s ním osobně seznámil kamarád Dušan Moravčík. Před startem Běhu olympijského dne na Strahově v roce 1988 jsem si s ním podal ruku. A druhým vzorem, nejen sportovním, ale i lidským je pro mě Věra Čáslavská, se kterou jsme byli dlouhá léta až do jejího odchodu přáteli.